Celou Českou republiku v pátek 13. září 2024 skrápí ze zamračeného nebe vytrvalý déšť a předpovědi počasí jsou více než pochmurné. Přesto se zástupci vedení České advokátní komory a Ministerstva spravedlnosti sešli na Vinohradském hřbitově, aby si u hrobu Karla Čermáka, dlouholetého předsedy České advokátní komory i exministra spravedlnosti připomněli jeho nedožité 90. narozeniny.
Karel Čermák byl bezesporu klíčovou osobností polistopadové advokacie, bez které by jako nezávislá a samosprávná nezačala tak rychle a hladce fungovat. To ve svých projevech zopakovali všichni řečníci a přihlásili se k jeho odkazu.
Děkan Fakulty právnické ZČU v Plzni, bývalý předseda ČAK a právní historik Stanislav Balík konstatoval, že Karel Čermák záhy po revoluci v listopadu 1989 musel přijít se svými vlastními vizemi a představami, jak by měla samospráva nezávislé advokacie vypadat, protože po dlouhé době nesvobody neměl v podstatě na co a na koho navázat. „Už v knize o dějinách české advokacie jsem jeho éru nazval čermákovským obdobím, na které nesmíme zapomenout a jako historickou štafetu musíme autentické vzpomínky na tuto dobu předávat mladším generacím advokátů a advokátek. Karel Čermák bral samosprávu advokátního stavu jako svého největšího klienta, kterého nikdy v životě nezradil. Zákon o advokacii a zejména etický kodex nesou jeho nezaměnitelný rukopis. Byl skutečným otcem naší novodobé advokacie,“ shrnul jeho historickou roli v několika větách Stanislav Balík.
Jistou obavu, jak by na současnou advokacii Karel Čermák nahlížel, zejména v souvislosti s advokátní etikou, vyjádřil stávající předseda ČAK Robert Němec. „Byla doba, kdy etický kodex stačil k tomu, aby advokáti věděli, jako se mají chovat a nebylo k tomu zapotřebí žádných dalších právních úprav. Veřejné mínění se však dnes více než v advokátní praxi a odborných periodicích tvoří na sociálních sítích a tam se bohužel šíří odkaz, ze kterého by doktor Čermák radost určitě neměl. V tento den a na tomto místě mu jménem vedení Komory děkuji za vše co vykonal, skládám mu hlubokou poklonu a slibuji, že budeme usilovat o to, abychom advokacii dalším generacím předali ve stavu, za který se před ním nebudeme muset stydět,“ zdůraznil Robert Němec.
Zdravici ministra spravedlnosti Pavla Blažka na Vinohradském hřbitově tlumočil vrchní ředitel ministerstva Michal Franěk. I on dodal, že svobodná advokátská profese je jednou z klíčových podmínek nezbytných pro fungování demokratického a právního státu a že se o ni Karel Čermák zasloužil nejen jako několikanásobný předseda ČAK, ale právě i jako ministr spravedlnosti. „Když na chodbě ministerstva procházím galerií s fotografiemi všech novodobých ministrů spravedlnosti od roku 1989, tak u třech z nich je bohužel už černá stužka. Jsou to Dagmar Burešová, Otakar Motejl a právě Karel Čermák. Je jen škoda, že nám v dnešní době už své zkušenosti o tom, co je svobodná právničina a jak stojí za to o ni neustále usilovat, nemohou už osobně předávat. Z jejich odkazu ale nesmíme přestat čerpat,“ uzavřel pietní akt na Vinohradském hřbitově Michal Franěk.
Karel Čermák se narodil 13. září 1934 v Praze. V roce 1959 promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
V letech 1961-1990 působil jako advokát v pražské Advokátní poradně číslo 1, od roku 1990 jako starší společník AK Čermák Hořejš Vrba (později Čermák Hořejš Matějka, naposledy Čermák a spol.). Specializoval se na právo duševního vlastnictví a arbitráž. Kromě mateřského jazyka ovládal angličtinu, němčinu a francouzštinu.
Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V roce 1968 byl zvolen předsedou tehdejšího Městského sdružení advokátů v Praze, v roce 1969 ale na tuto funkci rezignoval poté, co odmítl vstup do KSČ i jakoukoli jinou spolupráci s normalizačním režimem.
Po listopadu 1989 stál u vzniku novodobé nezávislé a samosprávné advokacie. V letech 1990 až 1994 a 1996 až 2001 byl předsedou České advokátní komory, v mezidobí jejím místopředsedou s autoritou předsedy.
Autorsky se podílel na vzniku nových advokátních a stavovských předpisů, včetně zákona o advokacii, Etického kodexu a pravidel soutěže advokátů. Rozhodujícím způsobem se zasloužil o opětovné zařazení české advokacie mezi moderní advokacie evropského typu i o sloučení České advokátní komory s Komorou komerčních právníků v roce 1996. Právě pod jeho vedením vznikl v České republice jednotný advokátní stav.
Kromě advokacie působil také jako rozhodce u Rozhodčího soudu při České hospodářské komoře a České agrární komoře, u Rozhodčího soudu při Mezinárodní hospodářské komoře ve Vídni a Mezinárodního arbitrážního centra pro duševní vlastnictví v Ženevě.
V září 2003 se stal ministrem spravedlnosti ve vládě Vladimíra Špidly, v červnu 2004 ale na ministerskou funkci rezignoval a vrátil se do advokacie.
Byl členem grémia Jednoty českých právníků, která mu v roce 1996 udělila stříbrnou a v roce 2014 zlatou medaili Antonína rytíře Randy.
V roce 2005 vstoupil jako první osobnost do Právnické síně slávy.
Zemřel v Praze dne 19. června 2017 ve věku 82 let.
Redakce AD
Foto: redakce AD
