Orgány činné v trestním řízení se zabývaly tím, zda je na místě zastavit trestní stíhání stěžovatele, který je stižen závažnou zdravotní diagnózou. Ústavní soud považoval odůvodnění vyrozumění o nevyhovění návrhu na zastavení trestního stíhání za nedostatečné, a v nálezu II. ÚS 1703/24, zveřejněném dne 16. října 2024, se tak věnoval ústavním požadavkům na něj kladeným. Ústavní soud se také zabýval aplikací § 109 trestního řádu. Orgány činné v trestním řízení totiž pokračovaly v trestním stíhání stěžovatele, přestože znalecký posudek a veškeré další dosud opatřené důkazy nasvědčovaly tomu, že stěžovatel trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud. Závěry znalců státní zástupci sami zpochybnili, aniž by k posouzení skutkové otázky provedli další znalecké dokazování.
Usnesením policie bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. V červnu 2023 podal stěžovatel návrh na zastavení trestního stíhání u vrchního státního zastupitelství. Odůvodňoval jej svým špatným zdravotním stavem zapříčiněným prodělaným infarktem myokardu. Policejní orgán následně přibral k posouzení zdravotního stavu stěžovatele soudního znalce. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že stěžovatel prodělal v lednu 2023 velmi rozsáhlý srdeční infarkt s trvalými následky, které vedly ke vzniku srdečního selhávání. Podle znaleckého posudku jde o trvalý stav a lze očekávat pouze postupné zhoršování jeho zdravotního stavu. Státní zástupce však shledal, že znalecký posudek vykazuje vzájemné rozpory, proto policejní orgán přistoupil k provedení výslechu znalce, při kterém znalec potvrdil své závěry formulované ve znaleckém posudku a opakovaně vyloučil možnost postavení stěžovatele před soud. Zopakoval, že již samotné vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje zdravotní stav stěžovatele a způsobuje zvýšenou stresovou zátěž. Přestože z vypracovaného znaleckého posudku i z výslechu znalce vyplynulo, že v případě stěžovatele jsou naplněny všechny předpoklady pro zastavení jeho trestního stíhání, státní zástupce napadeným vyrozuměním stěžovateli sdělil, že jeho návrhu na zastavení (příp. přerušení trestního stíhání) nevyhověl a současně ho vyzval k doplnění konkrétních informací vztahujících se ke schopnosti stěžovatele účastnit se úkonů trestního řízení a řešit standardní životní situace.
V reakci na výzvu státního zástupce vrchního státního zastupitelství se stěžovatel obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství s podnětem k výkonu dohledu. Poukázal na nesprávnou interpretaci závěrů předmětného znaleckého posudku ze strany vrchního státního zastupitelství. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nicméně konstatoval, že nespatřuje důvody k využití dohledových opatření. Následně bylo vyrozuměním státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství, které není napadeno ústavní stížností, stěžovateli sděleno, že nebyl shledán zákonný důvod pro zastavení či přerušení jeho trestního stíhání.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Šámal) ústavní stížnosti vyhověl a vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství, společně s jeho výzvou, zrušil. Rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces ve spojení s právem na nedotknutelnost osoby a právem na ochranu zdraví.
Otázka, zda stěžovatel trpí či netrpí těžkou chorobou, je otázkou odbornou, nikoli otázkou právní. Odpověď na takovou otázku je proto třeba zjišťovat prostřednictvím znaleckého posudku nebo odborného vyjádření. Přehodnotí-li státní zástupci odborné závěry znalce a posoudí sami takové skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně nich provedou další znalecké dokazování, jde podle Ústavního soudu o vadu řízení, která vede k porušení principů spravedlivého procesu. Právě to se stalo i v nyní posuzovaném případě. Při výslechu znalec mimo jiné poukázal na to, že jakákoli zátěž stěžovatele může vést ke zhoršení zdravotního stavu. Upozornil na chronický stres, který mimo jiné vede ke zvýšení krevního tlaku. Podle znalce nelze vyloučit, že poškozený srdeční sval další námahu nezvládne, což povede k srdečnímu selhání. Stres při účasti stěžovatele na úkonech trestního řízení (například při jednání před soudem) může vést ke zhoršení stavu nemocného stěžovatele a ke vzniku srdeční arytmie spojené se stavy bezvědomí či srdečního selhání. Navíc je podle znalce třeba vzít v úvahu i věk stěžovatele, kterému je přes osmdesát let.
Přestože podle napadených rozhodnutí ani toto vysvětlení znalce nevedlo „k odstranění vad a neúplnosti posudku“, nepostupoval státní zástupce vrchního státního zastupitelství podle § 109 trestního řádu a nepřibral znalce jiného, jak mu trestní řád ukládá. Orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) pokračovaly v trestním stíhání stěžovatele, přestože veškeré dosud opatřené důkazy nasvědčovaly tomu, že stěžovatel trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud. Tím došlo kromě porušení práva na spravedlivý proces také k porušení práva na nedotknutelnost osoby a práva na ochranu zdraví.
Ústavní soud také zdůraznil, že vyrozumění o nevyhovění návrhu na zastavení trestního stíhání je rozhodnutím s konečnou platností, proti kterému nelze podat (kromě ústavní stížnosti) již žádný opravný prostředek. Z toho vyplývá, že je na odůvodnění tohoto vyrozumění třeba klást z ústavněprávního hlediska stejné požadavky, jako na odůvodnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Odůvodnění rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznámit se s úvahami, které byly podstatné pro přijetí určitého rozhodnutí. Tím je rovněž naplněna přezkoumatelnost rozhodnutí z hlediska zákonnosti a věcné správnosti. V nyní posuzované věci OČTŘ dostatečně a přesvědčivě neodůvodnily, proč nezohlednily závěry vypracovaného znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu stěžovatele a na místo toho odborné znalecké závěry samy a bez dalšího znaleckého posouzení přehodnotily. Rozhodnutím tak chybí řádné odůvodnění, neboť příslušné OČTŘ se ústavně konformně nevypořádaly s tvrzeními stěžovatele ani se závěry vypracovaného znaleckého posudku.
Ústavní soud nijak nepředjímá budoucí rozhodnutí OČTŘ. V důsledku vydaných vadných rozhodnutí státní zástupci nadále pokračují v trestním stíhání stěžovatele, přestože dosud opatřené důkazy – aniž by je Ústavní soud hodnotil – nasvědčují, že stěžovatel trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud. Za stávající důkazní situace tak existuje reálná možnost, že jsou dány zákonné důvody pro zastavení trestního stíhání. Ve věci tak bude patrně třeba provést další dokazování, zejména další znalecké zkoumání za účelem zjištění, zda zdravotní stav stěžovatele dovoluje postavit ho před soud (tedy pokračovat v jeho trestním stíhání).
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1703/24 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: Freepik.com
